Саліпсізм (ад лац. solus — адзіны і ipse — сам) — спрэчны філасофскі падыход, крайняя форма суб'ектывізму, у якой ёсць толькі суб’ект, а ўся рэчаіснасць толькі сума яго ўражанняў. Заснавальнікам гэтай тэорыі лічыцца сафіст Горгій, які сцвярджаў, што:

  • Нічога няма
  • Нават калі штосьці ёсць, ніхто бы не мог пра гэта ведаць
  • Нават калі бы хтосьці пра гэта ведаў, то не мог бы гэта нікому паведаміць.

Лічыцца, што паняцце «саліпсізм» увёў Рэнэ Дэкарт. Саліпсізм набліжаецца да ўсходняй філасофіі.

Гл. таксама правіць

Літаратура правіць

  • Grey, Denis. The Solipsism of Bishop Berkeley // «The Philosophical Quarterly» 1952 Volume 2. Number 9. pp. 338–349.
  • Lenman J. Beliefs about Other Minds: a Pragmatic Justification // «American Philosophical Quarterly». — 1984/ — vol. 31. — № 3.
  • Lepore E., Loewer B. Solipsistic Semantics. // In: «Midwest Studies in Philosophy», Minneapolis, 1986, vol. 10.
  • Levin M. Why We Believe in Other Minds. // «Philosophy and Phenomenological Research» — 1984. vol. 44. — № 3.
  • Stemmer N. The Hypothesis of Other Minds: Is It the Best Explanation? // «Philosophical Studies.» — 1987. — vol. 51. — № 1.
  • Sturgeon N. L. Altruism, Solipsism and the Objectivity of Reasons. // «Philosophical Review.» — 1974. — № 3.