Phaeolus schweinitzii — від грыбоў роду Phaeolus сямейства фамітапсідавыя (Fomitopsidaceae). Відавая назва дадзена ў гонар амерыканскага міколага Льюіса Дэвіса Швейніца  (руск.) (1780—1834).

Phaeolus schweinitzii
Навуковая класіфікацыя
Міжнародная навуковая назва

Phaeolus schweinitzii (Fr.) Pat. 1900


Выявы
на Вікісховішчы
NCBI  40476
EOL  1029266
MB  121352

Сінонімы правіць

  • Boletus sistotrema Alb. & Schwein. ex Sacc. 1888
  • Boletus sistotremoides Alb. & Schwein. 1805
  • Calodon spadiceus (Pers.) Quél. 1886
  • Cladomeris schweinitzii (Fr.) Quél. 1886
  • Cladomeris spongia (Fr.) Quél. 1886
  • Coltricia schweinitzii (Fr.) G. Cunn. 1948
  • Daedalea fusca Velen. 1922
  • Daedalea spadicea (Pers.) Fr. 1821
  • Daedalea suberosa Massee 1906
  • Hapalopilus schweinitzii (Fr.) Donk 1933
  • Hydnellum spadiceum (Pers.) P. Karst. 1880
  • Hydnum spadiceum Pers. 1800
  • Inodermus schweinitzii (Fr.) Quél. 1888
  • Inonotus herbergii (Rostk.) P. Karst. 1889
  • Inonotus spongia (Fr.) P. Karst. 1882
  • Inonotus sulphureopulverulentus P. Karst. 1904
  • Mucronoporus spongia (Fr.) Ellis & Everh. 1889
  • Ochroporus sistotremoides (Alb. & Schwein.) J. Schröt. 1888
  • Phaeodon spadiceus (Pers.) J. Schröt. 1888
  • Phaeolus sistotremoides (Alb. & Schwein.) Murrill 1905
  • Phaeolus spadiceus (Pers.) Rauschert 1988
  • Phaeolus spongia (Fr.) Pat. 1900
  • Polyporus herbergii Rostk. 1848
  • Polyporus holophaeus Mont. 1843
  • Polyporus schweinitzii Fr. 1821
  • Polyporus sistotremoides (Alb. & Schwein.) Murrill 1905
  • Polyporus spongia Fr. 1863
  • Polyporus sulphureopulverulentus (P. Karst.) Sacc. & D. Sacc. 1905
  • Polystictus herbergii (Rostk.) P. Karst. 1887
  • Polystictus holophaeus (Mont.) Cooke 1886
  • Polystictus holophaeus (Mont.) Fr. 1851
  • Polystictus holopleus (Mont.) Fr. 1851
  • Polystictus schweinitzii (Fr.) P. Karst. 1879
  • Romellia sistotremoides (Alb. & Schwein.) Murrill 1904
  • Xanthochrous waterlotii Pat. 1924

Апісанне правіць

  • Шляпка 10-30 см у дыяметры, у маладым узросце серна-жоўтага, затым іржава-карычневага або цёмна-карычневага колеру, з канцэнтрычнымі зонамі, з жоўтым краем, плоскай формы, пакрытая бародаўкамі або валасінкамі.
  • Гіменафор трубчасты. Поры 0,3-2,5 мм у дыяметры, аліўкава-жоўтага, потым карычневага колеру. Трубачкі 3-6 мм даўжынёй.
  • Мякаць жоўта-карычневага або іржава-карычневага колеру, без асаблівага смаку і паху.
  • Споры бясколерныя, эліптычнай формы, з гладкай паверхняй, неамілоідныя. Базідыі чатырохспоравыя. Цысціды булавападобнай або канічнай формы.
  • Грыб неядомы з-за жорсткай мякаці.

Экалогія правіць

Паразітуе на каранях хвойных дрэў, выклікаючы бурую  (польск.) ядровую гніль  (руск.).

Падобныя віды правіць

Маладыя грыбы можна зблытаць з відам летыпор серна-жоўты (Laetiporus sulphureus).

Літаратура правіць

  • Jordan M. The Encyclopedia of Fungi of Britain and Europe. — 2004. — С. 101. — 384 с. — ISBN 0711223785.